Malnicky rasak a jeho pouziti v Lounech

In the vicinity of the town of Louny, founded in the 13th century, silicified spiculitic marlstone (“opuka“ in Czech) as well as the overlying grey-green glauconitic sandstone about 3 m thick have been exploited in numerous quarries since the Middle Ages. The “opuka“ and sandstone belong to the Bílá Hora Formation of the Bohemian Cretaceous Basin and are of Lower Turonian age. The quarry workers used to call the sandstone in Czech “Malnický řasák” or just “řasák“ (grey-green, mottled stone near the village of Malnice) and this term was also used in Czech geological literature. This paper focuses on the petrographic character of the „řasák“ and its use both in the historic centre of Louny and in the new districts from the 19th and 20th centuries. The rock material was studied macroscopically and in the case of abandoned quarries and several objects and a pavement also microscopically in thin section. The “řasák“ is a strongly silicified, medium to coarse-grained or non-uniformly grained glauconitic sandstone with admixture of micrite and with bioclasts, predominantly monaxonic and desmoid spicules of siliceous sponges, to a lesser extent foraminifera or bivalves. The “řasák“ is heavily bioturbated, with the sand fraction decreasing below 25% in the subordinate parts of the rock which are classified as glauconitic, sandy silicite. The defensive wall around Louny, whose construction began in the 15th century, represents one of the oldest structures where „řasák“ was used. “Řasák“ can be also found on other buildings from the 16th–20th century, e.g. in walls around churches, on water towers or in the retaining walls. From the second half of the 19th century until the 1930s, it was mainly used on the plinths of dwellings, public buildings, family houses and villas or on the plinths and walls around restored Gothic churches. Renowned Czech architects, among others J. Mocker, K. Hilbert and J. Kotěra, used the “řasák“ as a decorative element, thanks to its colour and the possibility of carving it into blocks and variously shaped pieces. The pedestals of “„řasák“ also contribute to the architectural qualities of the Kotěra Colony, completed in 1913 and conceived as a garden city. This colony is the oldest in the Czech Republic and one of the oldest on the European continent.

References

Bulko, J. (1980): Ichnofaciálne zhodnotenie orlicko-ždárskej oblasti. – MS rig. práce, PřF UK. Praha.

Čech, S. – Klein, V. – Kříž, J. – Valečka, J. (1980): Revision of the Upper Cretaceous stratigraphy of the Bohemian Cretaceous Basin. – Věst. Ústř. Úst. geol. 55, 5, 277–296. Praha.

Dvořák, J. (1958): Vývoj stratigrafie křídového útvaru v oblasti českého masivu. Knih. Ústř. úst. geol. 30. – 163 str. Naklad. Čes. akad věd. Praha.

Fatková, M. (2010): Kamil Hilbert architekt-památkář. – MS diplom. práce, Katol. teol. fak. UK Praha. Dostupné na https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/36146 (Digitální depozitář UK).

Frič, A. (1880): Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. II. Bělohorské a Malnické vrstvy. – Arch. přírodověd. Prozk. Čech 4 (1).

Gümbel, C. W. (1867): Skizze der Gliederung der oberen Schichten der Kreideformation (Pläner) in Böhmen. – Neu. Jb. Miner. Geol. Paläont. 795–809.

Hanisch, A. – Schmid, H. (1901): Österreichs Steinbrüche: Verzeichnis der Steinbrüche, welche Quader, Stufen, Pflastersteine, Schleif- und Mühlsteine oder Dachplatten liefern. – 352 str. Wien.

Havrlant, J. – Rychtařík, J. – Vostřel, M. (2018): Louny na starých pohlednicích. – 240 str. Baron. Hostivice.

Hluštík, A. (2000): Zaniklé kamenolomy „Pod vodárnou“ v Lounech. – Sbor. Okr. Muz. (Louny) 2000, 12–25.

Hluštík, A. (2002): Kamenolom Rasovna u hřbitova Čtrnácti svatých pomocníků v Lounech. – Sbor. Okr. Muz. (Louny) 2002, 31–59.

Holásek, O. (1967): Inventarisace ložisek stavebních nerostných surovin. List mapy 1 : 50 000 M-33-52-D (Louny). – MS Čes. geol. služba. Praha.

Hrubá, M. (2003): Historie a současnost podnikání na Lounsku, Žatecku a Podbořansku. – 249 str. Městské knihy, s. r. o. Žehušice.

Kašpar, M. (2013): Kamil Hilbert, architekt a průkopník památkové péče. 1. část. In: Stavebnictví 3000.cz [online]. Hradec Králové: VEGA, spol. s r. o., 27. 2. 2013 [cit. 2. 9. 2022]. Dostupné z: https://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/kamil-hilbert-architekt-a-prukopnik-pamatkove-pece-1-cast.

Krejčí, J. (1870): Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. I. Všeobecné a horopisné poměry, jakož i rozčlenění křídového útvaru v Čechách. I. díl – Arch. přírodověd. Prozk. Čech, 35–161.

Krutský, N. – Pechar, T. – Rybařík, V. – Špaček K. (1992): Souhrnná zpráva předprojektové studie Kámen pro obnovu památek – Čechy, 29 91 2505. Surovina: stavební a dekorační kámen, stav ke dni 30. 9. 1992. GMS, a. s. – MS Čes. geol. služba. Praha.

Lůžek, B. (1968): Stavitelé chrámu sv. Mikuláše v Lounech. 33 str. Louny.

Lůžek, B. – Beran, J. (1970): Louny očima věků. – 99 str. Měst. nár. výbor. Louny.

Macák, F. (1965): Ke stratigrafické pozici malnického řasáku. – Věst. Ústř. Úst. geol. 11, 189–191.

Macák, F. (1967): Vysvětlivky k mapě nerostných surovin a jejich prognóz. List mapy 1 : 50 000 M-33-52-D Louny. – MS Čes. geol. služba. Praha.

Malkovský, M. (1967): Inventarisace ložisek stavebních nerostných surovin. List mapy 1 : 50 000 M-33-52-C (Postoloprty). – MS Čes. geol. služba. Praha.

Rakovský, M. (1964): Popsání města Lúny v elegické básni od Martina Rakovského Panonského z Turce. Překlad lat. textu. – 32 str. Osvětová beseda. Louny.

Razím, V. (2002): K problematice stavební podoby a vývoje středověkého opevnění města Loun. – Průzk. památek 9, 19–50.

Razím, V. (2020): Středověká opevnění českých měst. 2. díl, 1. svazek. Katalog Čechy. – 1152 str. Nár. památ. úst. Praha.

Reuss, A. E. (1844): Geognostische Skizzen aus Böhmen. II. Band. Die Kreidegebilde des westlichen Böhmens. – 304 str. C. W. Medau and Comp. Praha.

Roedl, B., ed. (2005): Louny. – 442 str. Nakl. Lidové noviny.

Roedl, B. – Hluštík, A. – Juliš, E. – Mareš, J. – Kerner, J. (2003): Louny. – 63 str. Digon pro Město Louny. Louny.

Rominger, G. (1847): Beiträge zur Kenntniss der Böhmischen Kreide. – Neu. Jb. Miner. Geol. Geognosie und Petrefakten-Kunde, 641–664.

Rybařík, V. (1994). Ušlechtilé stavební a sochařské kameny České republiky. – 229 str. Nadace Střed. prům. školy kamenické a sochařské v Hořicích v Podkrkonoší. Hořice.

Valečka, J. – Slavík, J. (1984): Litologický a sedimentologický vývoj křídových stratotypových lokalit Přední Kopanina, Bílé Horky a Dolánky. – MS Čes. geol. služba. Praha.

Vaniš, J., ed. (1979): Kniha počtů královského města Loun z let 1450–1472 a 1490–1491. – 966 str. Academia. Praha.

Vavřínová, M. (1961): Soupis lomů ČSSR číslo 54. List spec. mapy 1 : 75 000. Chomutov 3851. – Naklad. Čes. akad. věd. Praha.

Vostřel, M. (2011): Louny. – 65 str. Paseka. Praha-Litomyšl.

Zahálka, Č. (1897): Pásmo IV. – Dřínovské (Malnické zčásti). – Věst. Král. Čes. Spol. Nauk, Tř. mat.-přírodověd. 1–97.

Internetové zdroje: http://oldmapsgeolab.cz/ (volně přístupno v r. 2024).